8. S pitím je to podobně

Ani s pitím to nemá motorista na cestách přehánět. Nadměrné množství tekutin nejen že vás nutí k těm romantickým zastávkám podle zásady "páni vpravo, dámy vlevo", nýbrž podporuje obvykle i nepříjemné pocení. Zkuste proti pocitu žízně bojovat jednoduchým prostředkem, totiž docela obyčejnou peckou docela obyčejné švestky, ať už čerstvé nebo sušené. Můžete ji sát sebedéle, a přece neubývá; možná že budete překvapen, jak účinně dovede potlačovat pocit žízně.

S touhle radou nemůžu tak úplně souhlasit. Snažím se v autě pít, i když nemám pocit žízně, protože v autě s klimatizací je mi sice fajn, ale dřív nebo později mě začne bolet hlava z nedostatku tekutin. A to už je pak na všechno pozdě. Takže pocit žízně se nesnažím potlačovat a zahánět peckou ze švestky ale nápoji koupenými na nějaké benzínce i když za nehoráznou cenu. Dobré jsou ledové čaje, i když jsou dnes bohužel hodně sladké a občas celkem močopudné. Ale pořád je mi milejší zastavit na čůrání, než řídit s bolestí hlavy.

7. Přeplněný žaludek křídla nepropůjčuje

Však to dobře znáte: Po příliš vydatném a dobré obědě se začneme ohlížet, kde bychom si mohli "dát dvacet". Za volantem vám po příliš bohatém jídle bude dlouho dost nepříjemně, poněvadž sedíte ve shrbené poloze a za takové situace jsou důležité orgány zažívacího traktu, jako jsou játra, slinivka břišní i žlučníková partie, stlačeny; to zhoršuje jejich prokrvování i jejich funkci. Trávení je pak daleko obtížnější, pomalejší. To zcela jistě nezbystří váš postřeh ani nezlepší náladu. Proto jezte na delších cestách častěji a méně a především lehká jídla.

Pravda, když si dám pořádný oběd, nemám chuť cokoliv dělat natož někam jezdit. Ještě tak nějakou krátkou jízdu, ale určitě ne žádnou dálku. Na druhou stranu ani není dobré vyrazit s prázdným žaludkem. Chce to najít nějaký kompromis a jak v jídle tak v množství jídla.

6. Spánek nelze ničím nahradit

Spánek je nelepší formou pasivního odpočinku. Jak dlouho máte spát, to ovšem zase nelze předepisovat všeobecně. Lze říci, že mladí lidé potřebují spát déle než staří, ovšem potřeba spánku je různá i u lidí téhož věku, a dokonce i u jednoho člověka, a to podle toho, jak namáhavá byla jeho práce. Obecně lze říci, že dospělému člověku úplně stačí průměrně osm hodin spánku. Obnova sil ve spánku je účinnější, spíte-li v dobře větrané místnosti s teplotou kolem 14 ºC, ve tmě a v tichu, s nepříliš naplněným žaludkem. Doporučuje se tvrdší lůžko, ovšem to hodně závisí i na individuálním zvyku.

Rada platí i dnes, nemám co víc bych k ní dodal.

5. Jak dlouho jet?

V jednom dni byste neměl motorové vozidlo řídit déle než šest hodin. Délku trati v kilometrech, kterou lze za tu dobu ujet, nelze ovšem jednoznačně předepsat, poněvadž ta závisí na množství velmi proměnlivých okolností, jako je například počet zatáček, hustota provozu na silnici, výškové rozdíly atd. Největší část naplánované cesty byste se měl snažit urazit v dopoledních hodinách a cestovní plán byste si měl rozvrhnout tak, abyste byl v cíli denní etapy kolem patnácté nebo šestnácté hodiny. Jednak se budete moci lépe ubytovat, jednak strávíte podvečer a večer v klidu, a to je důležité pro váš odpočinek i pro vaši náladu příštího dne.

S celou touto radou souhlas, ale z vlastní zkušenosti vím, že to dost často nejde dodržet, zejména pokud se jedná o služební cesty. Nějakou tu cestu na dovolenou si ještě naplánovat můžeme relativně snadno. Naštěstí jak už jsem psal v komentáři k jedné z minulých rad, dnešní automobily již tolik člověka neunavují jako před čtyřiceti lety.

4. Ranní ptáče...

Chystáte-li se na dlouhou cestu z nějakého velkého města, uděláte velmi dobře pro své nervy, přivstanete-li si tak, abyste v létě vyjížděl třeba už ve tři, ve čtyři nebo v pět hodin, v zimě aspoň v pět nebo v šest hodin. Dostanete se totiž z města dřív, než si protře oči a než se jeho ulice zaplní vozidly rozvážejícími pečivo nebo mléko, "kukami" na odvoz odpadků, později pak řadami tramvají a autobusů a nakonec i chodci spěchajícími do zaměstnání, a proto až trestuhodně nepozornými, nebo dětičkami ťapkajícími do školy. Přispíte-li si nějakou tu hodinu, zaplatíte to zvýšeným náporem na nervovou soustavu, a konečně i zvýšenou spotřebou pohonných hmot, poněvadž v přeplněných ulicích budete nucen co chvíli zastavovat a čekat.

Rada je to dobrá, smysluplná a určitě takto postupuje hodně lidí včetně mě i dnes, A to je provoz ve městě asi tak 1000x větší než tenkrát.

3. A vůbec: Nezapomínejte na cvičení!

Prosedíte-li každý den několik hodin za volantem, a chcete-li si udržet dobrou tělesnou kondici, neměl byste zapomínat na vhodná cvičení. Při řízení motorového vozidla se totiž převážně používá pouze některých skupin svalů, kloubů a nervů. Na ty ostatní, méně zaměstnávané, je třeba pamatovat nějakým vyrovnávacím sportem. Kromě běžných cviků, jako jsou cviky dýchací, cviky dolních končetin, třeba se švihadlem, a cvičení horních končetin (zejména pěstních kloubů), jsou výborné různé hry, poněvadž ty cvičí i dobrý postřeh, který je pro řidiče tak potřebný.

Představil jsem si, jak zastavuji na nějaké dálniční benzínce, vytahuji z kufru švihadlo a skáču přes něj. Pak provádím sadu různých cviků, dřepů, atd. Ne že by ta rada nebyla pravdivá, ale přijde mi úsměvná. Opravdu by si měl člověk po delší trase zacvičit, i když asi bude vypadat jako magor.

Co si ale dnes těžko dokážeme představit, jak musel být člověk před těmi čtyřiceti lety unavený z řízení auta. Ovládat dnešní auta je brnkačka, máme posilovač řízení, posilovač brzd, posilovač spojky, a mraky dalších posilovačů a asistentů, ale tenkrát? Dobře si pamatuji jak "lehce" šlo řízení u Škody 105 a to bylo auto z konce osmdesátých let. Takže dnes již sice auta tak neunavují, ale o to víc hrozí nebezpečí nehody.

2. Vystupte a tlačte

Tuto starou radu, jak bojovat proti počínající únavě za volantem, nelze brát vždycky doslova. To jistě ocení především řidiči "stojedenáctek" nebo "vejtřasek". Je pouze nutné, aby se řidiči důkladně rozproudila krev. A toho lze samozřejmě dosáhnout i několika docela jednoduchými tělesnými cviky vedle vozidla, jehož vnitřek se zatím také důkladně provětrá.

"Stojedenáctka" nebo-li Tatra 111 je nákladní vůz a "vejtřasku" snad nemusím představovat, jedná se pochipitelně o Pragu V3S. Mimochodem, oba zmíněné vozy patří k nejslavnějším modelům obou automobilek. A utlačit je opravdu nepůjde, dokonce ani prázdné. Ono ani dnešní osobní auta nejsou žádní drobci, běžná hmotnost je půldruhé tuny, všude se to hemží samými SUV, MPV nebo dodávkami a s tím už jen tak někdo nehne.

Nicméně rada jako taková dává smysl, rozproudění krve pochopitelně pomůže zahnat únavu. Vyvětrat vnitřek auta už dnes zas takový smysl nemá, většina aut pořád fouká čerstvý vzduch dovnitř kabiny a nezřídka je v autě automatická klimatizace, která udržuje podmínky v autě konstantní, novější typy umí i měřit kvalitu vnitřního ovzduší a když zjistí vydýchaný vzduch, udělají v autě pořádný průvan. Co pomůže je částečné uschnutí propoceného sedadla, zejména v létě.